Prof. Reuven Feuerstein (1921-2014) se narodil v Rumunsku  v rodině profesora judaistiky. V Bukurešti vystudoval učitelství a psychologii.  Během druhé světové války pracoval v ilegalitě a pomáhal při organizování útěku židovských dětí do zahraničí. V roce 1944 emigroval do Palestiny, dnešního Izraele, kde pokračoval ve studiu psychologie. Začal pracovat s dětmi a adolescenty, kteří do Palestiny přicházeli z  uprchlických táborů z celého světa. Feuerstein tehdy čelil velké výzvě, jak pomoci těmto dětem, které pocházely z různých koutů Evropy, Afriky i Asie a vyznačovaly se značnou kulturní růzností, aby našly znovu chuť do života a zároveň jim dát vzdělání . Mnohé z těchtodětí byly na základě nízkého skóre v testech inteligence a školních neúspěchů  považovány za nezvratně vývojově retardované. Feuerstein odmítl přijmout toto zjednodušující pojetí mentální retardace. Zjistil, že jeho svěřenci mají mnohem více učebních potencí než dokládaly tradiční inteligenční testy. Deficity v kognitivním (poznávacím) vývoji těchto dětí Feuerstein připisoval nedostatku adekvátního zprostředkovaného učení.  Základním problémem, jak se Feuerstein domníval, byla absence kulturního přenosu, transmise, způsobená rozvraty v důsledku války. Takto Feuerstein formuloval hypotézu kulturní deprivace jako příčiny deficitního vývoje kognitivních funkcí.

V letech 1946-49 odjel do Švýcarska , kde působil ve funkci ředitele Psychological Services of Youth Aliah – psychologické služby pro mládež, která se rozhodla pro emigraci do Izraele, a kde navštěvoval přednášky K. Jasperse, C. G. Junga a L. Szondyho. Pak přešel do Ženevy. Tam studoval u Jeana Piageta a Andrého Reye. Již tehdy, po svých zkušenostech s prací s kulturně deprivovanými dětmi, Feuerstein s Piagetem nesouhlasil v zásadní otázce vývojové psychologie. Podle Piageta je vývoj kognitivních funkcí výslednicí zrání a zkušeností s objekty. Probíhá spontánně a je na vychovateli a učiteli, aby tento vývoj respektoval. Podle Feuersteina je klíčová interakce mezi lidmi. Tuto interakci označoval jako zkušenost zprostředkovaného učení a připisoval jí hlavní roli v procesu vývoje kognitivních funkcí. Mentální vývoj dětí i dospělých je možné ovlivnit a akcelerovat. Proto později napsal monografii s názvem Miluješ mě! Nepřijímej mne, jaký jsem (You love me! Don´t  accept me as I am), v níž zřetelně popisuje svůj přístup k dětem s nedostatečně rozvinutými poznávacími dovednostmi.  Své představy konfrontoval i s pracemi L.S.Vygotského. Toto téma zpracoval později ve své doktorské práci, kterou obhájil na Sorbonnské univerzitě v roce 1970. Od tohoto roku působil jako profesor pedagogické psychologie v Izraeli, Ramat Gan, na pedagogické fakultě Univerzity Bar Ilan. Od roku 1978 působil i na univerzitě v Nashvillu (Tennesse, USA). Středem jeho odborného zájmu byla oblast vývojové, klinické a kognitivní psychologie v pohledu, který respektuje kulturní odlišnosti.

V šedesátých letech 20. století Feuerstein založil výzkumný institut Hadassah – WIZO – Canada Research Institute, jehož úkolem bylo propojit výzkum adaptace výukového procesu, výukové a školicí činnosti a klinického poradenství. Postupem času začali s metodou instrumentálního obohacování pracovat další odborníci a zjistili, že ji lze aplikovat v řadě dalších oblastí, než v jakých ji Feuerstein původně začal používat, například při práci s mentálně postiženými dětmi, zejména s Downovým syndromem, pro něž Feuerstein založil jakousi vzorovou kliniku. Jejím posláním bylo zavádění nových projektů, například chráněné bydlení. Součástí projektu chráněného bydlení je i takzvaný cvičný dům, kde si mladí lidé mohou osvojovat různé dovednosti potřebné pro běžný život, aby byli nezávislí na rodičích (mohou pracovat na klinice a získávají příležitosti k dalšímu vzdělávání).

Výhody a aktuálnost výuky způsobu myšlení v souvislostech objevili i lidé, kteří pracují s nadanými dětmi, odborníci v oblasti marketingu a personalistiky.

(text zpracován podle webu PaedDr. Evy Váňové)